Nejvyšší soud dospěl v jednom ze svých posledních rozhodnutí k závěru, že sociálně-ekonomické poměry v jednotlivých regionech ČR nemohou ovlivňovat výši mzdy.
Poměrně klidné vody českého pracovněprávního prostředí v nedávné době rozvířil Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 ze dne 20. 7. 2020, který se týká otázky spravedlivého odměňování a má solidní potenciál vyděsit nejednoho zaměstnavatele.
V uvedené věci žaloval svého zaměstnavatele zaměstnanec pracující jako řidič, neboť se nedokázal smířit s tím, že jeho kolegové v Praze pobírají za v zásadě stejnou práci vyšší mzdu. Takový přístup ze strany zaměstnavatele považoval za porušení zásady rovného zacházení a spravedlivého odměňování.
Celý spor se dostal až k Nejvyššímu soudu ČR, který se soustředil primárně na otázku, zda lze mezi komparační kritéria odměňování (složitost, odpovědnost, namáhavost práce, obtížnost pracovních podmínek, pracovní výkonnost a pracovní výsledky) podřadit také vnější vlivy, a to sociálně-ekonomické podmínky a jim odpovídající výše nákladů na uspokojování životních potřeb v místě, kde zaměstnanec na základě pracovní smlouvy pro zaměstnavatele vykonává práci. Soud dospěl k závěru, že ačkoli si je vědom, že sociálně-ekonomické podmínky a výše životních nákladů není ve všech místech ČR stejná, z hlediska zásady rovného odměňování podle § 110 zákoníku práce nejsou tyto vnější vlivy významné.
Nejvyšší soud tak vyslal zaměstnavatelům jasný vzkaz, že (základní) mzda by za stejnou práci pro stejného zaměstnavatele měla být všude stejná.
Pokud i vaše společnost zaměstnává lidi v různých regionech ČR a chcete mít jistotu, že máte vše nastaveno správně, rádi vám vaše smlouvy a jiné dokumenty zrevidujeme a dáme také doporučení na jejich případné úpravy. Zdroj: Rozsudek NS sp.zn. 21 Cdo 3955/2018 ze dne 20. 7. 2020 Zákon 262/2006 Sb., zákoník práce