Praxe v navracení německého občanství dle německé ústavy je desítky let protiústavní

Spolkový ústavní soud dal rozsudkem z 20. května 2020 Spolkovému správnímu úřadu, ale také německým správním soudům políček. Jejich praxe odporuje ústavněprávním zákazům nerovného zacházení s muži a ženami a znevýhodňování nemanželských dětí. Důsledky jsou dalekosáhlé. S rozsudkem se musí vypořádat zákonodárce. BVA už potvrdil, že bude respektovat tento rozsudek v nových případech, avšak na žádost i v starých už pravomocně uzavřených případech.

V loňském roce se Spolkové ministerstvo vnitra, stavebnictví a vlasti (Bundesministerium des Innern, für Bau und Heimat) pokusilo pomocí dvou výnosů nově upravit praxi navracení státního občanství dle čl. 116 odst. 2 věta 1. německé ústavy (Grundgesetz – GG) (viz náš článek). Jedná se zde o nárok emigrantů, kteří byli zbaveni německého občanství z rasových, politických a náboženských důvodů v letech 1933 až 1945, na opětovné získání německého občanství. Nárok mají také jejich potomci, kteří jsou v článku 116 odst. 2 věta 1. ústavy výslovně jmenováni. Žadateli bývají většinou děti nebo vnuci, neboť v současné době již nežijí téměř žádní zástupci dotčené generace. Praxe Spolkového správního úřadu (Bundesverwaltungsamt – BVA) a správních soudů, včetně Spolkového správního soudu, byla vůči žadatelům dlouhodobě velmi restriktivní.

Spolkový ústavní soud v přelomovém rozsudku z 20. května 2020 (č.j.: 2 BvR 2628/18) dal za pravdu Američance narozené v roce 1967, že na základě zamítavých rozhodnutí Spolkového správního úřadu a zamítavých rozsudků správních soudů, které tato rozhodnutí potvrzovaly, došlo k porušení jejích základních práv dle čl. 3 odst. 2 a čl. 6 odst. 5 ústavy (GG), tedy, že došlo k porušení zákazu nerovného zacházení s muži a ženami a zákazu znevýhodňování nemanželských dětí. Spolkový ústavní soud tímto průlomovým postupem prohlásil za protiústavní praxi Spolkového správního úřadu a správních soudů, trvající po desetiletí. Rozsudek může mít významné důsledky pro tisíce probíhajících řízení a pro spousty budoucích řízení, zejména v souvislosti s Brexitem podalo na základě čl. 116 odst. 2 věta 1. ústavy žádost o občanství mnoho potomků z Velké Británie, ale také žadatelé z USA a jiných zemí. Dotčené osoby se organizují ve skupinách, jedná se např. o skupinu „Article 116 exclusion group“ (webová stránka: https://www.article116exclusionsgroup.org/). Mnoho žadatelů, jejichž žádosti byly zamítnuty, může žádosti nyní podat znovu.

V uvedeném případě byl konkrétně otec žalobkyně, židovský uprchlík, který emigroval do USA, zbaven občanství v roce 1938, což bylo dokonce zveřejněno v tehdejším „Německém říšském věstníku“ (ne v „Německém právním věstníku“, jak uvádí Spolkový ústavní soud ve svém rozhodnutí hned v bodě I.1 o skutkovém stavu). On sice přijal svou nemanželskou dceru po jejím narození za manželskou, ale žádost žalobkyně dle čl. 116 odst. 2 věta 1. ústavy, kterou podala v roce 2013, byla přesto zamítnuta s odůvodněním, že do roku 1993 nezískávaly nemanželské děti státní občanství otců, ale pouze matek. Na to se Spolkový správní úřad odvolával ještě v roce 2015 (toto pravidlo bylo již dávno zrušeno z důvodu zjevné protiústavnosti). Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně pět let neúspěšně odvolávala před německými soudy. Správní soudy, včetně Spolkového správního soudu, schvalovaly praxi Spolkového správního úřadu, na základě které prověřoval úřad žádosti dle čl. 116 odst. 2 věta 1. ústavy hypotetickou metodou, tzn. zda měl žalobce dle práva, které platilo v okamžiku jeho narození, získat německé státní občanství. Tento postup německé úřady uplatňovaly od 50. let, ovšem pouze v případě čl. 116 odst. 2 věta 1. ústavy, nikoliv u čl. 116 odst. 1 ústavy (Vysídlenci německé národnostní příslušnosti). V důsledku toho byly všechny žádosti na základě čl. 116 odst. 2 věta 1. ústavy (ne na základě čl. 116 odst. 1 ústavy!!!) zamítány, pokud jeden z členů řetězce k okamžiku práva platného v Německu v době narození neumožňoval nabytí německého státního občanství. Z tohoto důvodu nezískaly nemanželské děti otců zbavených občanství, narozené do 1.7.1993, německý pas. Zamítnuty byly také případy adoptovaných dětí. Spolkový ústavní soud dal nyní jasně najevo, že tato již tehdy (stejně jako dnes!) protiústavní a tím i nicotná ustanovení, porušující čl. 3 odst. 2 ústavy a čl. 6 odst. 5 ústavy nemohou být nadále, oklikou na základě hypotetického prověření, aplikována. V případech tohoto druhu musí být na základě rozsudku Spolkového ústavního soudu nyní rozhodováno jinak. Otevřené však zůstávají případy adopcí a také případy, ve kterých po zbavení občanství následovalo udělení občanství v exilové zemi, přičemž došlo k automatické ztrátě německého státního občanství dle § 25 německého Zákona o státním občanství. O těchto případech Spolkový ústavní soud nerozhodoval.

Po rozsudku Spolkového ústavního soudu zůstávají otevřené také případy, týkající se Rakouska, Sudet, Memelu (nyní litevská Klaipeda) a Danzigu (nyní polský Gdaňsk), neboť Němcům na těchto územích bylo v roce 1938/39 hromadně uděleno německé státní občanství, avšak s výjimkou Židů. Žádosti těchto židovských emigrantů a jejich potomků dle čl. 116 odst. 2 věta 1. ústavy jsou na základě přelomového rozhodnutí Spolkového správního soudu z roku 2001 (sp.zn.: 1 C 18.99) zamítány s odůvodněním, že jejich předci nikdy německými státními občany nebyli. To je sice pravda, ale ze stejného důvodu, na základě kterého byli emigranti zbaveni německého občanství, tyto osoby německé občanství nezískaly, a to proto, že byli Židé. V Německé říši samotné platil zákaz udělování občanství Židům dokonce již od roku 1933, avšak již v době Výmarské republiky bylo Židům zřídka udělováno občanství.

Zde by měl být iniciativní zákonodárce. Spolkový sněm ovšem příslušný návrh zákona zrovna 30. ledna 2020 (87. výročí převzetí moci Hitlerem) hlasy tzv. velké koalice zamítl. BVA už ohlásil, že změní praxi v souladu s tímto rozsudkem. Dále, BVA slíbil, že otevře na žádost staré, už pravomocně uzavřené případy, a je rozhode znova v souladu se zásadami, stanovenými v novém rozsudku Německého ústavního soudu (viz prohlášení BVA – bohužel jen v němčině).

V září 2019 ovšem zákonodárci v Rakousku a v České republice dali svým emigrantům právo občanství opět získat. V Rakousku s platností teprve od září 2020, v České republice již nyní. V tomto ohledu je v době Brexitu rakouský nebo český pas alternativou pro německý pas, pokud se v Německu v případech, týkajících se Rakouska nebo Sudet, nadále nic nezmění. U většiny ostatních případů se praxe nebo zákon v Německu musí změnit, Německo to těmto emigrantům dluží.

Zdroj:
Čl. 116 odst. 2 Ústavy Spolkové republiky Německo (1949)
německý Zákon o státním občanství
Rozsudek Spolkového ústavního soudu ze dne 20. května 2020 (č.j.: 2 BvR 2628/18)

Odebírejte náš newsletter

Stisknutím 'Odebírat' souhlasíte s našimi podmínkami pro zpracování dat