Rakouské občanství získají rakouští emigranti a jejich potomci snadno, u německého jsou pokroky, ale je to nadále složité

Ať už chtějí uniknout dopadům Brexitu, odejít z USA kvůli Trumpovi nebo pracovat v EU, rakouští nebo němečtí emigranti žijící v zahraničí i jejich potomci mohou nyní získat rakouský či německý pas, a tímto občanství EU.

O uprchlické krizi na řeckých ostrovech se hojně diskutuje, mnoho evropských států ale bohužel nadále nemá chuť se na řešení tohoto problému jakkoliv podílet, zejména země Višehradské čtyřky (V4), ale i Rakousko. V září 2020 došlo poměrně v tichosti k liberalizaci rakouského zákona o státním občanství ve prospěch emigrantů 20. století. Také v Německu došlo v květnu 2020 ke změně po desetiletí trvající praxe, ne však na základě změny zákona, ale díky rozsudku německého Spolkového ústavního soudu. Ve výsledku to může pomoci mnoha lidem, na které dopadl brexit, nebo kteří budou chtít brzy emigrovat ze Spojených států kvůli hrozícímu Trumpovu znovuzvolení (k situaci v České republice viz tento článek).

Rakousko

Rakousko již v září 2019 rozhodlo, že emigranti a jejich potomci mají nárok na rakouské státní občanství. Novela rakouského zákona o státním občanství z roku 1985 vstoupila v platnost na začátku září 2020. Období, na které se novela vztahuje, je však velkoryse omezeno až do 15. května 1955: týká se teda emigrantů, kteří museli Rakousko opustit na základě demokratického smýšlení nebo z důvodů rasového a politického pronásledování. Rakouských fašistů a nacistů, kteří zemi opustili v letech mezi roky 1934 a 1938 a po roce 1945, se zákon tedy netýká, týká se však všech Židů a demokratů, kteří museli Rakousko opustit až do roku 1955. Jednoduché nebude rozhodování o případech emigrantů, kteří odešli z Rakouska již před anšlusem v březnu 1938. I v těchto případech však podání žádosti o rakouské občanství stojí za pokus.

Německo

I německé právo zná možnost opětovného získání státního občanství. Časově je tato možnost však omezena jeho ztrátou od 30. ledna 1933 do 8. května 1945 po dobu nacistické diktatury (viz náš článek: „Praxe navracení německého státního občanství podle čl. 116 odst. 2 věty 1. ústavy je již po desetiletí protiústavní“). Tento nárok platí také pro všechny potomky, sami dotčení pamětníci žádosti podávají již zřídka, ale stále ještě je podávají a tyto žádosti jsou upřednostňovány, v ostatních případech trvá vyřízení žádosti až dva roky. Do roku 2019 byla praxe v Německu velmi restriktivní. Ke změně došlo na základě dekretů Spolkového ministerstva vnitra ze srpna 2019, na jejichž základě mohou získat občanství členové některých skupin podle § 14 Zákona o státní příslušnosti (StAG) (viz náš první článek na toto téma: „Získání občanství potomky pronásledovaných nacistickým režimem dle čl. 116 odst. 2 ústavy – Nové úřední výnosy Spolkového ministerstva vnitra (BMI) k nápravě.“) Na základě rozsudku Spolkového ústavního soudu z 20. května 2020 (viz náš druhý článek na toto téma: „Praxe v navracení německého občanství dle německé ústavy je desítky let protiústavní“) může nyní příslušný Spolkový správní úřad v Kolíně nad Rýnem (BVA) na žádost znovu rozhodnout o případech, ve kterých již bylo pravomocně rozhodnuto a které tomuto rozsudku odporují. BVA rozhoduje nové žádosti už v souladu s rozsudkem z května 2020.

Nové perspektivy pro zájemce ve Velké Británii a v USA

Celkově dává smysl, že například občané Velké Británie a Spojených států, kteří chtějí získat pas členské země Evropské unie z politických či z praktických důvodů (Brexit, Trump, práce v EU), procházejí své rodokmeny a hledají staré doklady (rodné a oddací listy, hlavně originály s apostilou a ověřeným překladem; Rakousko a Německo přijímají také dokumenty v angličtině). Je totiž jasné, že pas členské země EU, ať již český, rakouský nebo německý, znamená pro držitele více práv a jistoty než povolení k pobytu v EU.

Zdroj:
Zákon o občanství Rakouské republiky z roku 1985
Čl. 116 odst. 2 Ústavy Spolkové republiky Německo (1949)
německý Zákon o státním občanství, z roku 2000, původně z roku 1913
Rozsudek Spolkového ústavního soudu ze dne 20. května 2020 (č.j.: 2 BvR 2628/18)

Odebírejte náš newsletter

Stisknutím 'Odebírat' souhlasíte s našimi podmínkami pro zpracování dat